Jdi na obsah Jdi na menu
 


Potkani

A protože andulky, pes, rybky a gekončicí mi byli málo, pořídila jsem si dva potkany.

 

Co k nim říct...

 

Jsou tedy made in zverimex. První domů přišel Kebab. Na první pohled vypadal mile, přímo mě v tom zverimexu volal. Tak šup a byl doma.

Kebab je milý, přítulný, kidný, submisivní a velmi učenlivý. Naprosto bez známek agrese.

 

 

Druhý byl Rohlík. Přišel ke mě po měsíci, co byl doma Kebab. Rohlík je také made in zverimex.  Rohlík byl ve zverimexu trošku šikanován, proto jsem ho vybrala a navíc Kebab potřeboval kámoše. Rohlík je hyperaktivní na mazlení ho neužije, nekouše, ale na co se mazlit, když je zábavnější někam šplhat? Takže z šikanovaného potkana se stal šikanující potkan.

 

 

Oba by se samozřejmě přetrhli pro pamlsek. Nejlépe za syrové kuřecí nebo moučného červíčka.

I když jsem měla o potkanech něco načteno, překvapilo mě, že jsou až tak moc inteligentní, společenští, milí i vyčůraní.

 

Fajn zvířátka.

 

A pokračujeme.

 

Po té, co jsem o Kebaba přišla, přišel Kebab II.

 

Po něm následoval třetí, "kudrnáč" Tzatziki.  Prostě mi v tom zveráči padl do oka a protože Rohlík byl už relativně velký, tak ho hraní s Kebabem II moc nebavilo, no, tak se Kebabovi II pořídil Tzatziki.

 

Jak šel čas, byla jsem požádána o pomoc. No, tak se domů vezl adoptovaný potkan, Kofee.

  

A co čert nechtěl. Kamarádka přišla k potkanici. Byla s překvapením a já nabídla pomoc. Šup, a byl doma Krtek.

  

Musím říct, že pět potkanů je už pořádná smečka a je sranda je navolno uhlídat. Ale jde to. Kluci si krásně vyhrají, vymazlí se a navíc, vláčet na rameni skoro 2,5 kg potkanů je fajn posilovna :D

  

Samozřejmě to chce větší klec, než byla ta původní, že. klec se postupně zvětšovala a zvětšovala, až jsme skončili s klecí o rozměrěch přibližne 100 x 50 x  70 cm  v x š x h.

 

  

A tím to neskončilo... Říkala jsem si, že mi potkaní smečka stárne.Rohlík byl už na umření, tak jsem se rozhodla koupit dva mlaďochy, aby potkani umírali postupně a byli od sebe přibližně po půl roce. Takže jsem si donesla bílého kluka s červenýma očima Amundsena a šedého kluka Snickerse. Krátce po tom mi umřel Rohlík, ale ještě nové kluky viděl a schválil. Opět jsem udělala chybu a šla do zverimexu....  No hádejte jak to dopadlo? No samozřejmě blbě, rexíkovi a ke všemu dumbíkovi se těžko odolává, a tak se domů nesl Kitekat. To už jsem si řekla, že je to pro mě strop a že už nebudu zvyšovat počet.Držela jsem se. A to i po tom, co mi krátce po sobě odešli Tziki a Koffee.

Všichni kluci mi umřeli doma ve spžnku ve věku 1,5 let, až na Koffeeho. Ten odešel rukou veterináře ve dvou letech na nádor. Bylo to po Vánocích..No jo, blbá doba.

 

A tak mě kamarádka překvapila plešounkem. Jedno oko světlečervené, druhé tmavě.  Myslíte že jsem něco takového po telefonu odmítla? No jasně. Ani náhodou.  A tak se k nám nastěhoval Fantomas. Po domácku Šulda :)  .

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář